Stezka odvahy

Plamínky svíček se ztrácejí v temném lese a teplá letní noc přímo zve k prázdninovému dobrodružství. Na tvářích dětí se odrážejí smíšené pocity – napětí, odhodlání a někdy i strach z nadcházejícího dobrodružství…

Tábor bez stezky odvahy by snad ani nebyl táborem. Při její přípravě je nutné především dbát na bezpečnost dětí, trasu si prohlédnout ještě za dne a přitom již přemýšlet, jak cestu vyznačit, aby bylo noční dobrodružství bezpečné.  Naprostou klasikou jsou samozřejmě různé druhy svíček, nebo natažení provázku mezi dvěma místy, jinde můžeme pro větší efekt použít barevné lampiony . Pokud se bojíme, že by nám svíčky mohl sfouknout vítr je tu alternativní řešení v podobě svítících tyčinek. Místo, na které chceme na naší trase upozornit, můžeme zvýraznit třeba svítící šipkou.

V závislosti na délce pak stezku obsadíme příslušným počtem strašidelných rekvizit a dekorací, ale také strašidel, která mají jednak zvýšit napětí ale hlavně dohlížet na bezpečnost a na to, aby malí táborníci nesešli z cesty a nezabloudily v temném lese. Strašit je však potřeba s citem a s ohledem na věk dětí. Zatímco otrlého puberťáka nerozhodí, když potká o půlnoci v temném lese středověkého doktora v černém plášti, zlověstného klauna, nebo egyptskou mumii, šestileté mrně se vyděsí, i když se jen něco šustne v křoví, zabliká světýlko, nebo mu přes cestu přeběhne neškodný jelínek.

Menší děti posíláme na stezku raději ve dvojicích a dáváme jim vždy přednost.